Anotace
Místopis není cvičení v zeměpisu, místopis je příběh i drama konkrétního místa, konkrétních lidí, nezastupitelnou roli hrají i osudy rodinného majetku, půdy. Dobré je vždy tyto tzv. „malé dějiny“ vnímat v kontextu tzv. „velkých dějin“, s kterými obyčejný člověk nepohne, s čím pohne, je míra jeho osobní svobody, osobní cti… Zkrátka: nechci učit místopis jako teoretický problém, jímž není, ale jako konkrétní příběh. A protože mám úzký osobní vztah k této krajině, protože tam mám tzv. logistické, lidské i badatelské zázemí, nechci učit především v Jinonicích, ale kousek odtamtud, v oblasti Neveklovska a Sedlčanska, kde téměř 30 tisíc obyvatel 70 obcí (180 osad) bylo nuceno se v letech 1942-1944 ze svých gruntů vystěhovat a uvolnit (oficiálně) místo cvičišti Waffen-SS Benešov, ve skutečnosti
šlo o počátek tzv. „konečného řešení české otázky“, kdy jako první byl vybrán právě tento prostor, který ležel ve středu české části Protektorátu: jeho germanizací mělo vzniknout německé území uprostřed souvislého českého osídlení. V roce 1945 se většina vysídlených vrátila do svých domů a těm, kteří mají ještě živou paměť, je,
řekněme, již minimálně 80 let, což je mezní čas pro pokus toto místopisné drama ještě zaznamenat.