I/ Pozdní Řím: Odkdy dokdy? Analogie, alegorie a demagogie
II/ Athény po Athénách aneb Antický Oxford: Aulus Gellius a Marcus Aurelius
III/ Novoplatónská Alexandrie aneb Z těla pryč: Órigenés a Porfyrios
IV/ Křesťanství kontrakulturní a křesťanství říšské: Tertullianus a Lactantius
V/ Poslední pohané I: Juliánův pokus o restauraci
VII/ Básníci porna, básníci modliteb: Ausonius a Prudentius
VIII/ Poslední pohané II: Symmachův pokus o toleranci
IX/ Světci vyrovnaní, světci extrémní: Martin a Antonín
X/ Patristická zuřivost: Jeroným a Augustin
XI/ Poslední útočiště mýtu v básni: Nonnos z Panopole a Dionýsiaka
XII/ Barbaři přicházejí: Claudianus a Sidonius Apollinaris
XIII/ Rodí se Byzanc a středověk: Prokópios a Řehoř Veliký
Řeč o analogii mezi současnou situací Západu a krizí Říma se proměnila v klišé v ústech publicistů a demagogů.
My se podíváme, co o vlastním světě soudili řečtí a římští, pohanští a křesťanští autoři onoho věku, tedy druhého až šestého století po Kristu.