Sylabus
* Povinná literatura:
SANDHU, Sukhbir, Stephen MCKENZIE a Howard HARRIS. Linking Local and Global Sustainability. Dordrecht: Springer Netherlands, 2014. ISBN 978-94-017-9007-9.
BERKES, Fikret a Carl FOLKE, ed. Linking social and ecological systems: management practices and social mechanisms for building resilience. Transferred to digital printing. Cambridge: Cambridge Univ. Press, 2002. ISBN 978-0-521-78562-4.
DALAL-CLAYTON, D. B. Sustainability appraisal: a sourcebook and reference guide to international experience. New York: Routledge, 2014. ISBN 978-1-84407-357-3.
GIBSON, Robert B. a Selma HASSAN. Sustainability assessment: criteria and processes. London ; Sterling, VA: Earthscan, 2005. ISBN 978-1-84407-050-3.
Sustainable consumption. New York, NY: Springer Berlin Heidelberg, 2016. ISBN 978-3-319-29663-0.
Doporučená literatura:
STIGLITZ, Joseph E, Amartya SEN a Jean-Paul FITOUSSI. Report by the Commission on the Measurement of Economic Performance and Social Progress. B.m.: Commission on the Measurement of Economic Performance and Social Progress. 2010
KARABELL, Zachary a Aron CRAMER. Sustainable Excellence: the Future of Business in a Fast-Changing World. [online]. Gordonsville: Rodale, 2010 [vid. 2018-05-10]. ISBN 978-1-60961-211-5. Dostupné z: http://public.eblib.com/choice/publicfullrecord.aspx?p=4697185
WERBACH, Adam. Strategy for sustainability: a business manifesto. Boston, Mass: Harvard Business Press, 2009. ISBN 978-1-4221-7770-9.
SMIL, Vaclav. Globální katastrofy a trendy: příštích padesát let. 2017. ISBN 978-80-7473-528-8.
Anotace
Předmět seznamuje studenty formou přednášek, diskuzí a samostatné četby s aktuálními a pokročilými metodami hodnocení environmentální udržitelnosti. Náplní doktorského SP Sociální ekologie je rozvoj poznání, které má mj. přispět k vybudov ání teoretické základny koncepce hospodářského a sociálního rozvoje udržitelného z hlediska environmentálních principů.
Výzkum v rámci vymezeném pro SP Sociální ekologie má k jednotlivým zavedeným disciplínám vztah takový, že využívá jejich metodologie a relevantních poznatků, k nimž přidává specifická hlediska environmentální. To vede k rozvoji výchozích disciplín, které obvykle nepřesáhnou oblast vymezenou svým konvenčním paradigmatem, avšak směřují k řešení nově položených otázek.
Druhým typem interdisciplinárního řešení problémů je podřízení volby metodiky řešenému problému, přičemž je vybírána nejvhodnější dostupná metodika, která je zpravidla etablována některou stávající disciplínou. Tento přístup vede, kromě objasnění zkoumaného problému, k rozvoji samotné vědecké metodiky.
Výzkum i vzdělávání, které mají mít interdisciplinární povahu, poskytují příležitost k pronikání vědy do oblastí dosud nedokonale popsaných, na rozhraní či do průniku již dříve rozvinutých oborů. V takových případech je samozřejmě nutné vycházet z existujících výsledků vědeckého výzkumu, avšak zároveň zde vzniká prostor pro určitou míru kreativity, jež je nezbytným základem inovací ve vědě.