Kurz bude probíhat prezenční formou v nové budově Fakulty humanitních studií. Atestování proběhne na základě závěrečného testu z naratologie a z porozumění základním literárněvědným přístupům. Přednášky a semináře budou věnovány výkladu a interpretačnímu osvojení pojmového aparátu klasické naratologie s přesahy do ruského formalismu a s výhledy k české naratologii. Témata:
1. Uvedení do klasické naratologie, základní tematické okruhy, výchozí teoretická perspektiva, charakteristika zkoumaného předmětu.
2. První z výrazných inspiračních zdrojů ruského formalismu – Boris Tomaševský. Tématika: I. aktuálnost, současnost, motivovanost, syžet/fabule, románová postava jako hodnotová a emoční orientace textu, základní struktura zápletky.
3. II. Pokračování - Dynamické a statické motivy, volné a vázané, časové vztahy ve vyprávění, role anagnorisis v rozvíjení zápletky. Uvedené pojmy budou ilustrovány na ukázkách z literárních děl.
4. III. dokončení: Různé typy motivace – umělecká, kompoziční, realistická – s přesahy k jejich pozdějšímu interpretačnímu zhodnocení v efektu realismu (Barthes), v roli čtenáře (Eco), v definici fantastické literatury (Todorov). Narativ jako podněcování čtenářské afektivity.
5. Druhý inspirační zdroj – Propp – Morfologie pohádky; důraz na hloubkovou strukturu vyprávění a logický sled událostí, klíčový pojem funkce a jeho kritická reflexe.
6. Francouzská naratologie: Bremond a jeho kritické navázání na Proppa, elementární sekvence, beneficient, pomocník a odpůrce jako funkční vztahy, dynamika událostí pochopená na základě dvou základních ekonomických metafor: dlužník a věřitel. Tyto koncepty postačí k objasnění dynamiky celého vyprávění.
7. Ikona francouzské naratologie – Roland Barthes – uvedení do jeho díla a do jeho kontextu, specifický důraz bude kladen na znak, jeho „nečitelnost“, různé pokusy o jeho konceptualizaci – nulový stupeň rukopisu, mytologie – dvojstupňový systém značení, role čtenáře při interpretaci a stanovení sémantického horizontu díla.
8. Klíčový text francouzské naratologie, který bývá opakovaně rekapitulován v literárněvědných kompendiích, Barthesův „Úvod do strukturální analýzy vyprávění“.
9. Pokračování ve výkladu Barthesova úvodu, speciální pozornost bude zaměřena na Barthesem intuitivně pochopený pojem index, jeho pochopení přináš í dalekosáhlý interpretační efekt.
10. Nebezpečné známosti pohledem strukturální poetiky vyprávění (Todorov).
11. Kritika Todorova přístupu, který je převážně zaměřen na analýzu dějových sledů, ačkoli hlavní roli v epistolárním žánru hraje diskursivní rovina. Rozvedení dalších interpretačních možností (Todorovem opomíjených) založených na interpretaci diskursivní roviny Nebezpečných známostí s využitím pojmu autentifikace.
12. Česká literárněvědná škola, založená na analýze stylistických prostředků, interpretační přínos Lubomíra Doležela pro pochopení fungování narativu.
13. Výhledy naratologického zkoumání: naratologie při analýze nefikčních textů: narativita jako kvaiargumentační strategie, proliferační efekty fikce. Povinná literatura: KYLOUŠEK, P: Znak, struktura, vyprávění. Výbor z prací francouzského strukturalismu. Brno: Host,
2002. ISBN 80-7294-016-3. TOMAŠEVSKIJ, B: Teorie literatury. Praha: Lidové nakladatelství,
1970. PROPP, V. J.: „Morfologie pohádky“ in Morfologie pohádky a jiné studie. Jinočany: H&H, 2008 DOLEŽEL, L.: Narativní způsoby v české literatuře. Praha: Český spisovatel,
1993. HAWKES, T.: Strukturalismus a sémiotika.
1. vyd. Brno: Host,
1999. 174 s. ISBN 80-86055-62-0. CULLER, J.: Studie k teorii fikce.
1. vyd. Brno - Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR,
2005. 102 s. ISBN 80-85778-46-7. BÍLEK, P., A. Hledání jazyka interpretace, k modernímu prozaickému textu.
1. vyd. Brno: Host,
2003. 360 s. ISBN 80-7294-080-5.