Syllabus
Témata přednášek:
1) Uvedení do klasické naratologie, základní tematické okruhy, výchozí teoretická perspektiva, charakteristika zkoumaného předmětu.
2) První z výrazných inspiračních zdrojů ruského formalismu - Boris Tomaševský. Tématika: I. aktuálnost, současnost, motivovanost, syžet/fabule, románová postava jako hodnotová a emoční orientace textu, základní struktura zápletky.
3) II. Pokračování - Dynamické a statické motivy, volné a vázané, časové vztahy ve vyprávění, role anagnorisis v rozvíjení zápletky. Uvedené pojmy budou ilustrovány na ukázkách z literárních děl.
4) III. dokončení: Různé typy motivace - umělecká, kompoziční, realistická - s přesahy k jejich pozdějšímu interpretačnímu zhodnocení v efektu realismu (Barthes), v roli čtenáře (Eco), v definici fantastické literatury (Todorov). Narativ jako podněcování čtenářské afektivity.
5) Druhý inspirační zdroj - Propp - Morfologie pohádky; důraz na hloubkovou strukturu vyprávění a logický sled událostí, klíčový pojem funkce a jeho kritická reflexe.
6) Francouzská naratologie: Bremond a jeho kritické navázání na Proppa, elementární sekvence, beneficient, pomocník a odpůrce jako funkční vztahy, dynamika událostí pochopená na základě dvou základních ekonomických metafor: dlužník a věřitel. Tyto koncepty postačí k objasnění dynamiky celého vyprávění.
7) Ikona francouzské naratologie - Roland Barthes - uvedení do jeho díla a do jeho kontextu, specifický důraz bude kladen na znak, jeho „nečitelnost“, různé pokusy o jeho konceptualizaci - nulový stupeň rukopisu, mytologie - dvojstupňový systém značení, role čtenáře při interpretaci a stanovení sémantického horizontu díla.
8) Klíčový text francouzské naratologie, který bývá opakovaně rekapitulován v literárněvědných kompendiích, Barthesův „Úvod do strukturální analýzy vyprávění“.
9) Pokračování ve výkladu Barthesova úvodu, speciální pozornost bude zaměřena na Barthesem intuitivně pochopený pojem index, jeho pochopení přináší dalekosáhlý interpretační efekt.
10) Nebezpečné známosti pohledem strukturální poetiky vyprávění (Todorov).
11) Kritika Todorova přístupu, který je převážně zaměřen na analýzu dějových sledů, ačkoli hlavní roli v epistolárním žánru hraje diskursivní rovina. Rozvedení dalších interpretačních možností (Todorovem opomíjených) založených na interpretaci diskursivní roviny Nebezpečných známostí s využitím pojmu autentifikace.
12) Česká literárněvědná škola, založená na analýze stylistických prostředků, interpretační přínos Lubomíra Doležela pro pochopení fungování narativu. Výhledy naratologického zkoumání: naratologie při analýze nefikčních textů: narativita jako kvaiargumentační strategie, proliferační efekty fikce. * Povinná literatura: KYLOUŠEK, P. Znak, struktura, vyprávění. Výbor z prací francouzského strukturalismu. Brno: Host,
2002. ISBN 80-7294-016-3. TOMAŠEVSKIJ, B. Teorie literatury. Praha: Lidové nakladatelství,
1970. ISBN neuvedeno. PROPP, V. J. „Morfologie pohádky“ in Morfologie pohádky a jiné studie. Jinočany: H&H,
2008. DOLEŽEL, L. Narativní způsoby v české literatuře. Praha: Český spisovatel,
1993. HAWKES, T. Strukturalismus a sémiotika.
1. vyd. Brno: Host,
1999. 174 s. ISBN 80-86055-62-0. CULLER, Jonathan. Studie k teorii fikce.
1. vyd. Brno - Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR,
2005. 102 s. ISBN 80-85778-46-7. BÍLEK, Petr, A. Hledání jazyka interpretace, k modernímu prozaickému textu.
1. vyd. Brno: Host,
2003. 360 s. ISBN 80-7294-080-5.
Annotation
Přednášky budou věnovány výkladu a interpretačnímu osvojení pojmového aparátu klasické naratologie s přesahy do ruského formalismu a s výhledy k české naratologii.
Kurz bude probíhat prezenční formou v nové budově Fakulty humanitních studií.