Předmět se soustředí na kulturnělingvistické studium českého znakového jazyka, resp. zkoumání jazykového obrazu světa českých Neslyšících, zejména s ohledem na folklor Neslyšících.

V opoře o literaturu z oblasti kognitivně orientované etnolingvistiky a kulturní lingvistiky mluvených jazyků (Anusiewicz, Bartmiński, Pajdzińska, Sharifian aj.) se bude věnovat studiu kulturně specifických projevů obecných konceptualizačních mechanismů v českém znakovém jazyce – jde zejm. o antropocentrismus, opozici „vlastní – cizí“, tělesné a zkušenostní ukotvení významu, jeho imaginativní a narativní charakter. V centru pozornosti pak budou konkrétní metody studia jazykového obrazu světa, zejm. stereotypů, a jejich modifikace pro studium znakových jazyků.

Studenti navážou na proběhlé počáteční výzkumy stereotypů v českém znakovém jazyce (stereotypy národností, stereotyp slyšícího člověka, stereotyp domova) a pokusí se na základě jazykových, textových a empirických dat doložit další stereotypy a hodnoty fixované v jazyce a kultuře českých Neslyšících.

Využity přitom budou též specifické kreativní projevy Neslyšících (folklor, literatura, kultura v širokém smyslu slova). V této souvislosti se studenti seznámí s některými pojetími moderního folkloru (popkultury) a pokusí se je aplikovat na projevy komunity českých neslyšíích. Seznámí se s folklorními žánry oběcně a s možnostmi i limity při jejich aplikaci na znakové jazyky.