Osnova:

1/Úvod. Vymezení tématu, definice základních pojmů. Bude se pracovat hlavně s pojmy: imaginární, fiktivní, fantastický, nadpřirozený, fabulovaný, iluzorní, podivný, iracionální apod. Starší psychologové a filosofové nerozlišovali mezi imaginací (představivostí), fantazií a pamětí. Mezi těmito pojmy však existuje afinita; někdy je fantazie podřazována představám. (Ivan Poledňák: Stručný přehled hudební psychologie. Praha: Editio Supraphon 1984; František Hyhlík - Milan Nekonečný: Malá encyklopedie současné psychologie. Praha: SPN 1977.) Proces fantazie je spojen také s percepcí - čili vnímáním. Dále srov. Josef Viewegh: Fantazie. Teoretická studie. Praha: Academia 1986. Fantazie a fantastično je předmětem mnoha výzkumů - v rámci literární teorie a historie, dále v oblasti dějin umění, psychologie (včetně psychoanalýzy). Fantastično se zkoumá i jako estetická entita. Do hry může vstoupit také kulturní psychologie a psychiatrie s útočišti imaginací, přičemž se počítá s rozmanitými formami obranných a kompenzačních možností, jimiž je osobnost vybavena (iluzemi, bludy a halucinacemi). Imaginární svět - rub reálného životního pekla. (Viz například Eva Syřišťová: Imaginární svět. Praha: Mladá fronta 1974. Jde o příspěvek ke studiu psychóz, na prvním místě schizofrenie.) Reálně je imaginace potřebná myšlenková činnost zahrnující invenci, inspiraci, originalitu, vhled, kreativitu, pohotovost, vtip, potenci, produktivitu, strukturální improvizaci (bricolage). V tomto případě lze obecně definovat racionální imaginaci jako mentální kreativní schopnost. Imaginace jako opomíjená kognitivní funkce.

2/ Imaginace a sociologie. Sociální rámce imaginárního. Imaginární aspekty kultur. Myšlení prvotní, prelogické, nedomestikované apod.. Claude Lévi-Strauss a jeho Myšlení přírodních národů. Nativní klasifikace. Jedno z možných východisek představuje referenční text francouzských sociologů - Patrik Tacussel - Jean-Bruno Renard: Imaginace a sociologie. In: Sociologický časopis 40, 2004, č. 1-2, s. 95 - 101. Dostupné také na webu. Srov. dále Michel Maffesoli: Rytmus života. Variácie o postmodernom imaginárne. Bratislava: SOFA 2006. Vladimír Borecký: Porozumění symbolu. Praha. TRITON 2003. Ve vztahu k filozofii Gaston Bachelard: Psychoanalýza ohně. Praha: Mladá fronta 1994.

3/ Studium fikčních narativů. Narativně-fiktivní konstanty. Jednoduchá definice fikce může znít, že jde o něco, co je vymyšlené, co si představujeme, s čím se pracuje jako by to bylo skutečné. Ono německé als ob. Tzvetan Todorov: Úvod do fantastické literatury. Praha: Karolinum 2010. Jonathan Culler: Studie k teorii fikce. Brno - Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR 2005. Dorrit Cohnová: Co dělá fikci fikcí. Praha: Academia 2009.

4/ Přínos kulturní historie, historické antropologie a mikrohistorie. Francouzská škola Análů. Studium mentalit a kolektivních reprezentací. Sociální imaginace. Peter Burke: Co je kulturní historie? Praha: Dokořán 2011. Jacques Le Goff: Středověká imaginace. Praha: Argo 1998. Carlo Ginzburg: Sýr a červi. Praha: Argo 2000. Alain Corbin: Narcis a miazma. Pach a společenské představy 18. a 19. století. Praha: Argo 2004. Marc Bloch: Králové divotvůrci. Praha: Argo 2004.

5/ Obrazy toho Druhého. Například šlechtilý divoch. Hayden White: Tropika diskursu. Kulturně kritické eseje. Praha: Karolinum 2010. (Zde zajímavá kapitola o divokosti.)

5/ Imaginární teror. Fantaskní umění, také ikonografické prameny. Viz například Ivo Pondělíček: Fantaskní umění. Praha: Nakl. Čs. výtvarných umělců 1964. Výborná a uznávaná práce Jurgise Baltrušaitise: Fantastický středověk. Praha: Jitro Tance smrti v umění; výtvarně zachycené skelety měly ve své době značnou popularitu. David D. Gilmore: Monster. Evil Beings, Mythical Beasts, and All Manner of Imaginary Terrors. Philadelphia: University of Pennsylvania Preses 2003.

7/ Obrazy zvířat v mýtech, folkloru a literatuře. Bajky. Středověké bestiáře. Fantastická zoologie. Kryptozoologie. Jorge Luis Borghes: Fantastická zoologie. Praha: Odeon 1987. Jaroslav Mareš. Legendární příšery a skutečná zvířata. Praha: Práce 1993. Jaroslav Mareš: Hledání ztraceného světa. Praha: Nakl. Svoboda 1992.

8/ Imaginární místa. Vzdělanecké a lidové utopie. Hledání vymyšlených říší: například Atlantidy, El Dorada, Říše kněze Jana. Křesťanské představy ráje, očistce a pekla. Limbus. Imaginární země hojnosti a nicnedělání. Labyrint jako ikonografický symbol. Alberto Manuel - Gianni Guadalupi: The Dictionary of Imaginary Places. London: Bloomsbury 1999. Jerzy Szacki: Utopie. Praha: Mladá fronta 1971. Fernando Aínsa: Vzkříšení utopie. Brno: Host 2007. Jacques Le Goff: Zrození očistce. Praha: Vyšehrad 2003. Jean Delumeau: Dějiny ráje. Zahrada rozkoše. Praha: Argo 2003. Světlana Sozinová: Hledání Eldoráda. Praha: Lidové nakladatelství 1990. Raymond H. Ramsay: K vybájeným pevninám. Praha: Panorama 1978.

9/ Alternativní historie. Možné světy historie. Virtuální dějiny. Vymýšlení dějin. Teoretik historiografie Dušan Třeštík byl trochu více skeptický ve studiu dějin. Konstatoval, že dějiny, které píšeme, jsou vždy a bez výjimky vymyšlené. Je to dané mimo jiné určitou zkušeností s příběhy. Dušan Třeštík: Mysliti dějiny. Praha - Litomyšl: Paseka 1999. Nial Ferguson (ed.): Virtuální dějiny. Historické alternativy. Praha: Dokořán 2001. Jean Leduc: Historici a čas. Koncepcie, otázky, diela. Bratislava: Kaligram 2004. Ruth Ronenová: Možné světy v teorii literatury. Brno: Host 2006. V teorii fikce a možných světů nelze přehlédnout práci Lubomíra Doležela: Fikce a historie v období postmoderny. Praha: Academia 2008.

10/ Fáma jako nejstarší medium světa. Teorie spiknutí. Tajemství a záhady dějin. Černé sanitky Petra Janečka. Jean-Noël Kapferer: Fáma jako nejstarší médium světa. Praha: Práce 1992.

11/ Představa mimozemských civilizací. Jsme ve vesmíru sami? Zasáhli mimozemšťané do vývoje lidstva? Únosy mimozemšťany. Archeoastronautické teorie. Fenomén tzv. vesmírných lidí. Úzkost a strach z kosmických a přírodních dějů. Vědecké teorie a fantastika. Paul Davies: Jsme sami? O důsledcích případného objevu mimozemského života. Bratislava: Archa 1996.Renata a Jaroslav Malinovi: Zasáhli mimozemšťané a katastrofy do vývoje lidstva? Ostrava: Profil 1988. Zdeněk Kukal - Jaroslav Malina: Soumrak kouzelníků. Praha: Horizont 1987. Carl Gustav Jung: Tajemno na obzoru. O fenoménech UFO a mimozemských jevech. Brno: Nakl. Františka Janečka 1999.

12/ Závěr. Post skriptum. Na co se nedostalo. Další možnosti studia imaginárního: například komizmus a smích. Koncept blázna v lidské kultuře a společnosti. Sny a kultura; kulturně specifické sny. Divinace - umění či neumění předvídat budoucnost; orákula a omina. Dále science fiction v literatuře a ve filmu.

Další doporučená bibliografie:

Anderson, Benedict : Představy společenství. Úvahy o původu a šíření nacionalismu. Praha: Karolinum 2008.

Auerbach, Erich: Mimesis. Praha: Mladá fronta 1968.

Bachelard Gaston: Poetika prostoru. Praha: Malvern 2009.

Benoist, Luc: Znaky, symboly a mýty. Praha: Victoria Publishing 1995.

Borecký, Vladimír: Teorie komiky. Praha: Nakl. Hynek 2000.

Bowie, Fiona: Antropologie náboženství. Rituál, mytologie, šamanismus, poutnictví. Praha: Portál 2008.

Burke, Peter: Francouzská revoluce v dějepisectví. Škola Annales (1929 - 1989). Praha: Nakl. Lidových novin, Knižnice Dějin a současnosti 2004.

Burke, Peter: Lidová kultura v raně středověké kultuře. Praha: Argo 2005.

Burke, Peter: Variety kulturních dějin. Brno: CDK 2006.

Černoušek, Michal: Sen a snění. Praha: Horizont 1988.

Delumeau, Jean: Strach na Západě ve 14. - 18. století. Praha: Argo 1997 (I. díl), 1999 (II. díl).

Ginzburg, Carlo: Benandanti. Čarodějnictví a venkovské kulty v 16. a 17. století.

Lecouteux, Claude: Přízraky a strašidla středověku. Praha: VOLVOX GLOBATOR 1997.

Lecouteux, Claude: Trpaslíci a elfové ve středověku. Praha: VOLVOX GLOBATOR 1998.

Lecouteux, Claude: Víly, čarodějnice a vlkodlaci ve středověku. Příběh dvojníka. Praha: VOLVOX GLOBATOR 1998.

Le Goff, Jacques: Kultura středověké Evropy. Praha: Odeon 1991.

Le Goff, Jacques (ed): Středověký člověk a jeho svět. Praha: Vyšehrad 1999.

Gurevič, Aron Jakovlevič: Kategorie středověké kultury. Praha: Mladá fronta 1978.

Gurevič,