Jazykový obraz světa je svébytná interpretace skutečnosti, struktura soudů o světě, které jsou fixovány v gramatice, slovníku, frazeologii, ale i ve všeobecně známých, sdílených textech (v tradičním i moderním folkloru); jde o pojem etablovaný v kontextu kognitivní etnolingvistiky. Dosud byla teorie a metodologie spojená se zkoumáním jazykového obrazu světa (a eo ipsose studiem stereotypu) vztahována pouze k mluveným jazykům (které mají i psanou podobu a díky fixovanosti je u nich možno stereotypové vlastnosti ukotvené v jazyce dobře uchopit). Znakové jazyky psanou podobu nemají, evidentně je však jistý obraz světa, resp. náhled na svět fixován i v nich. Jakým způsobem tuto skutečnost zkoumat? Pozornost bude věnována otázce zdvojeného mapování ve znakových jazycích, zejm. v souvislosti s interpretací materiálu.

Předmět je určen jak zájemcům z řad bohemistů, tak studentům oboru čeština v komunikaci neslyšících. Na základě teorie a metodologie kognitivní lingvistiky a etnolingvistiky budeme studovat a porovnávat obraz světa ukotvený v češtině a v českém znakovém jazyce. Soustředíme se na určité sémantické okruhy podle zájmu studentů, např. barvy a jiné smyslové vjemy, emoce, části těla, zvířata, etnické stereotypy, stereotypy rodinných rolí ap.).