1. týden - Úvod - Holocen-přírodní podmínky- tranzice mezolit / neolit . Období po posledním zalednění (13 až 10 000 let) je charakterizováno řadou proměn přírodního a sociálního prostředí. Člověk opouští lovecko-sběračský způsob života a jeho subsistence je spojena s produkcí potravin. Úvodní přednáška zasazuje problematiku přechodu od mezolitu k neolitu do kontextu evropskěho vývoje a přestavuje základní představy o vyniku a šíření neolitu Evropou. Důraz je kladen na antropologicke a demografické aspekty člověka a jeho populací tak, jak nám je poskytují prameny biologických věd . Přechodem k archeologické problematice budou informace o výživě a zdravotním stavu.
2. týden - Antropologie neolitu - vznik a šíření v Evropě. Přednáška seznamuje studenty s základními informacemi o centru vzniku neolitu na Předním Východě a jeho nositelích . populaci lidí natufienu. Dále budou diskutovány způsoby šíření neolitické kultury evropským kontinentem s důrazem na demografické aspekty. Rovněž se zmíníme o výsledcích paleogenetických a archeogenetických studii současnosti, které je nutno brát v antropologické syntéze rovněž v potaz, ať se jedná o analýzu mtDNA kosterního materiálu neolitiků, ale i distribuce znaků adaptivní povahy, jako je laktozová tolerance s neolitem úzce související.
3. týden - Neolit v českých zemích. Mladší doba kamenná, neolit, je v českomoravském prostředí podle opravené karbonové chronologie datována cca mezi léta 5500 až 4400/4300 před naším letopočtem. V úvodu bude podána charakteristika českomoravského neolitu jako svébytné epochy, která se v podstatných rysech liší od předchozího období (zemědělství, chov zvířat, výroba keramiky, tkanin a broušených nástrojů.). V rámci výuky budou posluchači seznámeni se základní terminologií diskutovaného období a proměnlivým charakterem dochovaných pramenů jednotlivých archeologických kultur. Vzhledem k orientaci posluchačů bude kladen důraz zejména na stav pramenné základny s ohledem na povahu antropologického materiálu daného období.
4. týden - Eneolit v českých zemích Pozdní doba kamenná, eneolit, je v českomoravském prostředí podle opravené karbonové chronologie datována mezi léta 4400/4300 až 2200/2100 před naším letopočtem. V úvodu bude podána charakteristika eneolitu jako svébytné epochy, která se v podstatných rysech liší od předchozího období (orebné zemědělství, využití tažné síly zvířat, metalurgie, zavedení vozu etc.). V rámci výuky budou posluchači seznámeni se základní terminologií diskutovaného období a proměnlivým charakterem dochovaných pramenů jednotlivých archeologických kultur. Vzhledem k orientaci posluchačů bude kladen důraz zejména na stav pramenné základny s ohledem na povahu antropologického materiálu daného období.
5. týden - Doba bronzová v českých zemích. Dobou bronzovou je nazýván úsek dějin ve kterém byla všeobecně využívána nově objevená slitina mědi a cínu - bronz - k výrobě nástrojů, zbraní, ozdob a dalších artefaktů. Doba bronzová v českých zemích plynule navazuje na předchozí vývoj a zaujímá období od cca 2300/2100 do cca 800/750 let před naším letopočtem. Její starší úsek je zastoupen zejména kulturou únětickou, střední dobu bronzovou zaujímá kultura mohylová a mladší a pozdní dobu bronzovou tzv. kultury popelnicových polí. V průběhu výuky bude předložen stručný přehled současného stavu poznání tohoto období na základě archeologických pramenů. Studenti budou seznámeni se základní terminologií a se stručnou charakteristikou jednotlivých archeologických kultur nacházejících se v daném období v českých zemích. Podrobněji bude přistoupeno k charakteristice pohřebního ritu, k antropologickému materiálu a k rozboru archeologického výzkumu hrobů a pohřebišť.
6. týden -Doba halštatská a laténská v českých zemích. Dobu halštatskou je označován starší úsek doby železné spadající přibližně do období 800 až 370 před naším letopočtem. Dobou halštatskou začíná doba železná ve střední Evropě. Jde o období zejména společenského a ekonomického vývoje. V rámci jednotlivých kultur a kulturních okruhů doby halštatské se v Čechách projevuje kultura bylanská, halštatská mohylová, slezskoplatěnická a billendorfská. Doba laténská pak dovršuje dobu železnou a označuje se také jako mladší doba železná a zaujímá 4. století až konec 1. století před naším letopočtem. Z hlediska archeologie je laténské období zastoupeno poměrně homogenní laténskou kulturou, pro kterou jsou typické regionální varianty. Laténské období je zároveň spjato s prvním etnikem, jehož příslušníci sídlili na území Čech a které zároveň známe jménem - Kelty. V průběhu výuky bude předložen stručný přehled stavu poznání doby železné na území Čech na základě archeologických pramenů. Zároveň bude halštatské i laténské období v základnách rysech charakterizováno i ve vztahu k širší Evropě. Podrobněji bude přistoupeno k popisu pohřebního ritu, k antropologickému materiálu a k rozboru archeologického výzkumu hrobů a pohřebišť.
7. týden -Antropologie doby bronzové a železné. Poměrně časově rozsáhlý úsek lidské kultury nedovoluje jednoznačný a přímý popis tělesných charakteristik obyvatel našeho území z důvodů jednak absence syntézy a jednak změn paradigmat v přístupu k studiu biologie skeletu tohoto období. Důraz proto nebude kladen pouze na klasicke aspekty morfologie lebky, ovlivněné především typologii druhé poloviny minulého století. Pokusíme se podat syntétu nových antropologických údajů, které vyplývají z dizertací a publikací střední generace českých antropologů, kteří se problematice eneolitu a doby brozové nedávno věnovali (V.Černý, V. Sládek a D.Sosna). Rovněž se zmíníme o antropologii Keltů a keltománii a v závěru kurzu věnujeme několik poznámek k biologickým aspektům tzv. »stěhování národů ».
8. týden - Archeologie doby římské a stěhování národů v českých zemích . Prostředí, politický a kulturní vývoj českých zemích v době římské (0-400 po Kr.) a v době stěhování národů (400-600 po Kr.) v evropském kontextu. Významné dějinné události, otázka formování etnik a pohybu kmenů. Problematika pohřbívání v kontextu náboženského, kulturního a sociálního vývoje doby.
9. týden - Archeologie raného a vrcholného středověku v českých zemích. Prostředí, politický a kulturní vývoj českých zemích v době raného (600-1200 po Kr.) a vrcholného středověku (1200-1500 po Kr.) v evropském kontextu. Významné dějinné události, otázka příchodu Slovanů, formování prvních států, převratné změny 13. století, krize pozdního středověku a nové impulsy. Problematika pohřbívání v kontextu náboženského, kulturního a sociálního vývoje doby.
10. týden - Zdravotní stav, epidemie holocénu ovlivňující demografii a genetické složení populací. Přednáška zdůrazní některé aspekty lidské činnosti, ale i faktorů zevního prostředí, které mají silná vliv na zdravotní stav populací minulosti. Seznámí studenty se základy epidemiologie a na příkladě některých infenkčních chorob (tuberkuloza, lepra, mor, tyfus) dokumentuje přáčiny a následky proměn populací minulosti. Současné epidemie, jako AIDS či chřipka, ale i onemocnění neinfekčního původu (diabet, obezita), mohou sloužit coby příklad interakcí člověka a jeho sociálního a přírodního prostředí.
11. týden - Antropologie středověkých populací Čech a Moravy 1. Člověk středověku je tématem, o němž máme řadu knih a informací, které čerpají z písemných dokumentů. Jistým pohledem za hranice psaných pramenů je pohled biologického antropologa na populace, které k nám hovoří prostřednictvím svých kosterních pozůstatků. Metodologická stránka výzkumu kosterního materiálu a statistické zpracování dat podávají doplňující obraz o tělesných charakteristikách lidí kontrastního sociálního prostředí.
12. týden - Antropologie středověkých populací Čech a Moravy 1I. Rovněž otázka klimatu (středověké klimatické optimum versus mala doba ledová), období sociálních proměn (feudální prostředí versus počátky industrialisace raného novověku) ovlivňila skladbu populace a její tělesné charakteristiky.
13. týden - Příprava k odevzdání eseje.