1) Úvod. Obvyklá čtení Románu o Růži, dobové zasazení jeho vzniku a stručný přehled děje.

2) Sen × bdění. Román je vyprávěním snu. Jaký význam hrají sny ve středověké literatuře? Co to znamená, když se Guillaume de Lorris v úvodu snaží zařadit své dílo do tradice snů zjevujících? Jak s takovým zařazením pracuje Jean de Meun?

3) Suché × vlhké. Ročním obdobím, do kterého je situován děj i snění románu, je jaro, charakterizované vlhkostí. Jakou úlohu mají tzv. jarní strofy v trubadúrské tradici a jak se k této tradici staví naši dva autoři? Jakou roli zde hraje voda?

4) Zpěv × řeč × mlčení. Všude okolo snícího Amanta zpívají ptáci, v zahradě zní hovor. Co sděluje ptačí píseň? Jsou v Románu jasně odlišeny chvíle hovoru a chvíle mlčení? Souvisí "románská řeč", jíž je kniha napsána, nějak s jejím obsahem?

5) Hra × život. Uvnitř zahrady probíhají dvorné hry s vlastními pravidly. Čím se toto hřiště odlišuje od vnějšího, vážného světa? Jakou má topografii, jak v něm plyne čas? Co je to středověká dvorná hra?

6) Nahoře × dole. Prostor dvora i zahrady je plně hierarchizován, každému je jasné jeho místo. Jak zapadají hierarchie emocí a stavů v Románu do středověkého pojetí světa? Jean de Meun bývá, narozdíl od aristokrata Lorrise, považován za "buržoazního autora" - jak se jeho odlišná perspektiva odráží v Románu? Kde je v Románu Bůh a kde ďábel?

7) Vidění × odraz × slepota. Centrálním prvkem Lorrisovy zahrady je Narcisovo jezírko. Co se děje, když do něj Amans hledí? Jaké místo zaujímá zrak v komplexu dvorné lásky? Je na některém místě Románu nutné zavřít oči? Co znamená slepota?

8) Radost × žal. Amant milující Růži se zmítá mezi těmito dvěma emocemi. K čemu vede radost, k čemu vede žal? Mohou alegorické postavy zesmutnět?

9) Rozum × bláznovství. Rozum promlouvá k Amantovi velmi důrazně a jeho důležitost v Meunově pokračování dále roste. Je láska bláznovství, které je třeba léčit? Existuje v Románu koncepce rozumné lásky či rozumných hnutí srdce?

10) Paměť × zapomínání. Samotný Román je jako sen vyprávěn z paměti, důležitou roli v něm hrají i pamětihodné osudy klasických hrdinů (Narcis, Pygmalion...). Vytváří Román svou vlastní paměť? Stává se exemplem? Je jeho modus vzpomínání srovnatelný např. s memorií Dantova zásvětí?

11) Závěr. Středověká recepce Románu o Růži. Querelle de la Rose na francouzském dvoře: Christina de Pizan, kancléř Gerson a jejich čtení textu.