Obsah:

1. Patnácté století plné převratů

V perspektivě převratných objevů, vynálezů, geniálních osobností, změn a posunů ve společnosti je 15. století zcela mimořádné. V posledním „středověkém“ (nebo prvním novověkém?) století Gutenberg začal tisknout knihy, Villon skládal své „prokleté“ balady, Portugalci a Španělé se vydali objevovat svět, husité se pokusili reformovat církev, Italové a Nizozemci položili základy moderního kapitalismu, a hlavně přinesli zcela nový status umění (l´art pour l ´art) a umělce a teorie umění. Revoluce v myšlení i v uměleckých sférách proudící z Itálie a Nizozemí zachvátila v průběhu 15. a 16. století celou Evropu a zanechala po sobě nesmazatelný odkaz.

2. Gaudium et vopultas contra ecclesia militans.

Radost a požitek z umění a pozemského života na straně jedné a umění v korouhvi bojující církve na straně druhé. Múzy v době humanismu, renesance a zároveň protestantského ikonoklasmu a náboženských válek i v čase náboženského smíru v českých zemích: renesance v 16. století v Evropě.

3. Ecclesia triumfans

Církev vítězící: barokní umění a protireformace na jedné straně a umění nekatolických oblastí na straně druhé, kde došlo k vrcholu žánrové a portrétní malby či zátiší.

4. Barokní krajina našich luhů, hájů a Šporků

Mecenát hraběte Šporka; J. B. Santini-Aichel, otec a syn Dientzenhoferové, P. Brandl, M. B. Braun a F. M. Brokoff jako géniové utvářející genia loci měst, vesnic a krajiny českých zemí 18. století.

5. Na trati průmyslové doby

Podobně jako 15. století i to devatenácté přineslo řadu převratných proměn, které se promítly ve společnosti a přirozeně i v umění. V průběhu dlouhého věku průmyslové revoluce se v dosud nevídané rychlosti parní lokomotivy vystřídalo dosud nebývalé množství uměleckých názorů, stylů a směrů – od klasicismu a empíru přes romantismus a buržoazní biedermeier a akademismus až po impresionismus, symbolismus a modernu; od počátků fotografie po její význam v umění a dokumentu.

6. quo vadis, ars?

Závěrečný výklad o proměnlivých výtvarných směrech moderní doby lze chápat jako přestup z parního vlaku do futuristického závodního automobilu počátku 20. století, s nímž se vydáme na dobrodružnou jízdu abstraktně-surreálnou krajinou, posléze zohyzděnou největším válečným konfliktem v dějinách lidstva, až po neuchopitelně rychlý let raketoplánem okolo celého blahobytného a zároveň zbídačelého světa s nejasným směrem i cílem: současné umění jako „limited edition“, či jako věčně otevřená brána? Co to vlastně je moderní umění? A co teprve postmoderní?? Je vůbec možné z pomyslné oběžné dráhy komplikovaného dnešního světa dohlédnout správnou odpověď?