1) praktická část
Student prokáže schopnost odebrání anamnézy, schopnost vyšetřit nemocného a stanovit diferenciální diagnózu, schopnost navrhnout terapii včetně praktického provedení a schopnost vést záznam o pacientovi včetně závěru ve smyslu bio-psycho-sociálního konceptu rehabilitace.
Student získá informace o základním onemocnění pacienta (diagnóza stanovená lékařem), má 45 min. na přípravu (odebrání anamnézy, vyšetření z pohledu fyzioterapeuta, formulování cílů terapie a sestavení návrhu fyzioterapeutických postupů, které vycházejí z provedeného vyšetření).
Vlastní zkouška probíhá následujících 45 min., kde prezentuje výsledky jím provedeného vyšetření (závěry vyšetření), návrh cílů terapie a fyzioterapeutických postupů, které bude aplikovat v rámci praktické státní zkoušky, návrh dlouhodobého plánu. Na požádání zkušební komise aplikuje diagnostické a terapeutické postupy u daného pacienta.
Poté má 45 min. na zápis protokolu, jehož součástí je základní diagnóza pacienta, anamnéza pacienta, provedená vyšetření, návrh terapeutických postupů (vzhledem k aktuální situaci i plán dlouhodobý).

Záznam z praktické státní zkoušky:

Vyšetřovaná osoba: iniciály a pohlaví

Ročník: rok narození pacienta

Diagnóza: klinická diagnóza včetně kódu dle klasifikace MKN

Status praesens: stav pacienta přímo v době vyšetření. Součástí je popis somatotypu pacientů, v případě operace důležité zaznamenat kolikátý den je pacient po operaci, dále využívání pomůcek (berle, chodítko, ortézy atd.)

Anamnéza: zpracování anamnézy dle schématu z doporučené literatury. Nutno náležitě označit data přejímaná ze zdravotnické dokumentace. V případě, že pacient anamnézu neguje, je potřeba tuto skutečnost zaznamenat.

Předchozí rehabilitace: Subjektivní informace pacienta o předchozí léčbě včetně jejího efektu, výpis z dokumentace (stručně), používání pomůcek.

Klinická rozvaha: jedná se o teoretickou úvahu, která slouží k úvodní rozvaze nad pacientem. Zejména jsou zhodnocena anamnestická data a status praesens. Pokud mohou mít obtíže pacienta více příčin (např. bolest), je zvážen možný původ těchto obtíží. Pokud je diagnóza známa, potom student u pacienta zvažuje přítomnost funkčního deficitu vzniknuvšího v důsledku prodělané nemoci či úrazu včetně, změny kvality života, omezení soběstačnosti, poruch kognitivních funkcí apod. Výsledkem rozvahy je několik hypotéz, které budou následujícím vyšetření potvrzeny, či vyvráceny.

Kineziologický rozbor: vlastní vyšetření fyzioterapeutem. Jednotlivá vyšetření jsou volena tak, aby v krátkém čase vypověděla co nejpřesněji o aktuálním stavu pacienta. Závěry vyšetření vedou ke stanovení adekvátních cílů.

Závěr vyšetření: Zhodnocení.

Cíl: Na základě vyšetření stanovit, čeho má být dosaženo. Určit parametry, které mají být zlepšeny.

Návrh terapie: návrh aktuální terapeutické jednotky, dle stanovených cílů, včetně fyzikální terapie a pomůcek.

Provedení: přesný záznam provedené cvičební jednotky, včetně fyzikální terapie.

Výsledek: zhodnocení terapeutické jednotky dle stanovených cílů. U interních pacientů je nutno zaznamenat TF, TK, DF v jednotlivých fázích.

Autoterapie: návrh autoterapie a režimových opatření na doma.

Dlouhodobý plán: Dlouhodobý plán je dělen na dvě fáze. U lůžkových pacientů na fázi hospitalizace a fázi po propuštění. U ambulantních pacientů na fázi akutní a chronickou, pokud takto lez rozdělit průběh onemocnění. U chronik§ rozlišujeme fázi ataky a remise. Důležitým bodem je prognóza onemocnění (stanovení klíčových mezníků v terapeutickém procesu).

2) teoretická část
Student dokáže navrhnout terapii u všech základních klinických diagnóz. Dokáže popsat nosologickou jednotku, její patofyziologické mechanismy, indikace a kontraindikace terapie. Popíše, jaké metody fyzioterapie, fyzikální léčby a balneologie by u této nosologické jednotky navrhl. Přitom prokazuje znalost bio-psycho-sociálního konceptu rehabilitace, tj. orientuje se v legislativě, zná organizační struktury léčebné rehabilitace v České republice, je schopen doporučení adekvátních pomůcek nebo substitučních prostředků zdravotnické techniky a navržení dalších možných prostředků v rámci komplexní rehabilitace (ergoterapeutem, protetikem, podiatrem/podologem, psychologem, speciálním pedagogem, atd.).
Výsledkná známka - průměr výsledku praktické a teoretické části. Praktická zkouška završuje znalosti a dovednosti získané při studiu fyzoterapie na 3. LF UK.

Otázky ke státní zkoušce

1. Fyzioterapeutické postupy u kardiovaskulárních onemocnění

2. Fyzioterapeutické postupy u respiračních onemocnění, indikace a kontraindikace fyzikální léčby u respiračních onemocnění.

3. Fyzioterapeutické postupy u traumat mozku.

4. Fyzioterapeutické postupy u cévní léze mozkové.

5. Fyzioterapeutické postupy u neuroinfekcí mozku a míchy.

6. Fyzioterapeutické postupy u postižení / traumat periferních nervů.

7. Fyzioterapeutické postupy u postižení / traumat míchy.

8. Fyzioterapeutické postupy u postižení mozečku.

9. Fyzioterapeutické postupy u postižení extrapyramidového systému.

10. Fyzioterapeutické postupy u primárních svalových onemocnění.

11. Fyzioterapeutické postupy u dětí s poruchou psychomotorického vývoje a dětské mozkové obrny.

12. Fyzioterapeutické postupy u vadného držen