Předmět je zaměřen na vybrané rozhodovací procesy, které řeší ochrana přírody a se kterými je možné se běžně setkat. Teorie (pojmy, struktura procesu, legislativa) je ukazována na konkrétních aktuálních procesech, u nichž si studenti sami vyzkouší roli některého z aktérů.

1. Dřeviny a úřední praxe - nejběžnější rozhodovací proces v ochraně přírody, kácení dřevin ve volné krajině, zastavěném území, na vlastním pozemku - legislativa, kompetence orgánů ochrany přírody, náležitosti žádosti o povolení kácení, průběh vydávání povolení ke kácení, kácení v oznamovacím režimu, kácení bez nutnosti povolování a oznamování, posouzení důvodů ke kácení, oceňování dřevin (včetně vlastního ocenění vybrané dřeviny v okolí školy či bydliště), kompenzační opatření - náhradní výsadby, sankce, kácení zasahující do jiného ochranného režimu (VKP, památný strom), přesah do druhové ochrany - strom jako biotop, výskyt zvláště chráněných druhů

2. Obnovitelné zdroje energie a zásahy do krajiny - pěstování energetických rostlin ve volné krajině a v ZCHÚ, geograficky nepůvodní druhy, kříženci - náležitosti žádosti o souhlas s pěstováním (CHKO - výjimky ze zákazu), řešení vlivů na krajinný ráz, prostupnost krajiny, půdu a biodiverzitu, kompetentní orgány ochrany přírody, postup při odhalení nelegální plantáže geograficky nepůvodních energetických rostlin

3. Ochrana přírody v územním plánování a stavebním řádu - územní plánování v ČR, legislativní východiska a praxe se zaměřením na obecní a krajskou úroveň územně plánovací dokumentace (územní plán obce, zásady územního rozvoje kraje). Institut zastavěného území jako nástroj ochrany volné krajiny. Příklady limitů a regulace území v zájmu ochrany přírody a krajiny. Význam územně analytických podkladů. Systém státní správy a účast veřejnosti v územním plánování v zájmu ochrany přírody a krajiny.
Krajinný ráz a ochrana krajinného rázu v České republice. Regionální specifika a zásady pro ochranu krajinných hodnot (ve vztahu k územnímu plánování a stavební praxi, požadavky na výstavbu). Preventivní a kauzální hodnocení krajinného rázu s uvedením příkladů z konkrétních území.

4. Posuzování vlivů na ŽP - historie, legislativa, prvky procesu EIA (screening, scoping, studies, assessment, decision making), záměry podléhající procesu EIA, autorizované osoby, informační systém EIA, verifikační stanovisko (coherence stamp), navazující řízení, účast a role veřejnosti, přístup k informacím (Aarhuská úmluva), SEA - posuzování koncepcí - shodné a rozdílné prvky s procesem EIA, posuzování vlivů přesahujících hranice států (Espoo úmluva) konkrétní záměry a koncepce aktuální v době konání přednášky - rozbor procesu