Název studijního předmětu: Resïdua prvků totalitních systémů

Způsob zakončení: zápočet (tři krátké jednorázové domácí úkoly a rozprava nad seminární prací 7-10 normostran)

Hodin za týden: 2/0

Vyučující: Mgr. Lucie Cviklová, M.A., Ph.D.

Záměrem tohoto kursu je vysvětlit podstatu totalitních systémů, ve kterých vládnoucí skupiny neuznávají dělbu moci na legislativní, zákonodárnou a výkonnou a usilují o regulaci všech aspektů veřejného a soukromého života. V totalitních systémech není možné hovořit o relevantním ekonomickém, politickém a společenském pluralismu a oficiálnístrana má de iure a de facto monopol moci.

Strana odstranila veškeré formy předtotalitního pluralismu a nelze hovořit o dostatečném prostoru pro druhou ekonomiku či paralelní společnost. Uplatňuje se vypracovaná a vedoucí ideologie artikulující žádaný světonázor. Vůdci, jednotlivci a skupiny odvozují většinu svého chápání mise, legitimace a často specifických politických programů od své oddanosti určité holistické koncepci lidskosti a společnosti.

Totalitní systémy jsou dále charakterizovány rozsáhlou mobilizací do velkého repertoáru povinných organizací vytvořených režimem, přičemž důraz je kladen na aktivismus kádrů a militantních aktivistů. Systém se snaží mobilizovat nadšence a soukromý život je považován za podřadný prvek. Vůdcové totalitních systémů jsou často charismatičtí a nábor do vrchního vedení do značné míry závisí na oddanosti stranické organizaci.

V pozdějších posttotalitních systémech je možné hovořit o nezávazném ekonomickém, institucionálním a společenském pluralismu; téměř neexistuje politický pluralismus, protože z formálního hlediska strana má stále ještě mocenský monopol. V posttotalitních systémech je možné hovořit o mechanismech fungování tzv. druhé ekonomiky, i když kontrolní mechanismy státu jsou víceméně všudypřítomné; většina projevů pluralismu v „zploštělém“ společenství vyrostla z tolerovaných státních struktur nebo disidentských skupin coby opozice vůči totalitnímu systému.

V pokročilejších fázích totalitních systémů opozice vytváří druhou kulturu“ nebo „paralelní společnost“, přičemž vedoucí ideologie je stále součástí reality (i když závazek či víra v utopii jsou už oslabeny). Dochází k přesunutí důrazu od ideologie vůči programovému konsensu, založenému na racionálním rozhodování a omezené debatě bez přílišného odkazování na ideologii. V pokročilejších etapách totalitních systémů také dochází k progresivní ztrátě zájmu vůdců a ostatních pověřených organizováním mobilizace, která je nahrazena mechanismy rutinní mobilizace státem sponzorovaných organizací (za účelem dosažení minimálního stupně konformity a konsensu). V posttotalitních systémech mnoho „kádrů“ a „zastánců režimu“ jsou pouhými kariéristy a oportunisty, přičemž nuda, únik a konečně privatizace hodnot obyvatelstva se stávají přijímanou skutečností. Posttotalitní politické elity kladou důraz na osobní bezpečnost a kontrolu vrchního vedení prostřednictvím stranických struktur, procedur a „vnitřní demokracie“, přičemž klíčoví vůdci jsou zřídka charismatičtí. Nábor do klíčových funkčních míst je sice stále omezen na oficiální stranu, ale je už méně závislý na vybudování kariéry v rámci stranické organizace (klíčoví vůdci jsou velmi často rekrutováni ze stranických technokratů ve státním aparátu).

V úvodních dvou přednáškách budou vysvětleny klíčové pojmy, prezentovány relevantní autorky/autoři, různé oborové přístupy a různé institucionální mechanismy důležité pro vysvětlení podstaty totalitních a posttotalitních systémů.

Klíčové pojmy: autoritativní režim, bezpráví, centrální řízení ekonomiky, cenzura a další formy kontroly prostředků masové komunikace, diktatura proletariátu, ideologie, jediná strana, komunismus, nacionálně-socialistický režim, násilí a jeho formy, německé a sovětské koncentrační tábory, policejní kontrola, politická mobilizace obyvatel, posttotalitní systém, represivní momenty státního aparátu, propaganda, socialistický realismus, stalinismus, sultanismus, teror, totalitní systém, atd.

Relevantní autorky a autoři konceptualizující a vysvětlující totalitarismus: Hannah Arendtová, Raymond Aron,,Muriel Blaive, Zbigniew Brzezinski, Carl Friedrich Friedrich Hayek, Karel Kaplan, Juan J. Linz, Franz Neumann, George Orwell, Karl Popper, Michal Pullmann, Giovanni Sartori, Alfred Stepan, atd.

Konkrétní obsah setkání:

1. Přehled teorií nedemokratických systémů – totalitarismus I.

2. Přehled teorií nedemokratických systémů – totalitarismus II.

3. Pět klíčových arén moderní konsolidované demokracie: vzájemně propojené principy a různá pole plnící úlohu zprostředkujících mechanismů.

4. Základní rysy moderních politických režimů (autoritativní režim, demokracie, sultanismus, totalitní a posttotalitní systémy).

5. Význam socialistického realismu a dalších estetických prvků totalitních režimů v konkrétních středoevropských a východoevropských zemích.

6. Základní charakteristika opozice vůči československému nedemokratickému režimu v konkrétních dekádách.

7. Základní charakteristika opozice vůči sovětskému, maďarskému a německému nedemokratickému režimu v konkrétních dekádách.

8. Základní charakteristika opozice vůči polskému a rumunskému nedemokratickému režimu v konkrétních dekádách.

9. Srovnání odlišných forem disentu či případně jeho významu v konkrétních systémech: Československá socialistická republika, Maďarské lidová republika, Německá demokratická republika, Polská lidová republika, Rumunska socialistická republika a Sovětský svaz.

10. Různé formy rozpadu bývalých středoevropských a východoevropských posttotalitních systémů a politická legitimace ekonomického a společenského přechodu (rozpad státních útvarů, válka v bývalé Jugoslávii, apod.)

11. Sociologické interpretace konkrétních verzí ekonomického a společenského přechodu od posttotalitních systémů k současným druhům postkomunistických režimů.

12. Rozporuplnost diskursivní strategie týkající se budování kolektivní paměti o bývalém socialistickém Československu.