Obsah kurzu:

J.-J. Rousseau, O smlouvě společenské (1762)

Jean-Jacques Rousseau (1712–1778) do jisté míry symbolizuje odpor proti osvícenství, pokud toto hnutí omezíme na optimistické přesvědčení o pokroku lidského ducha, víru v lidský rozum a jeho schopnost překonat předsudky. Rousseau se proti optimismu intelektuálů své doby vymezuje již ve své první Rozpravě (Rozprava o umění a řemeslech, 1749), kde záporně odpovídá na otázku dijonské akademie, zda obnovení věd a řemesel přispělo k očistě mravů. Tato Rozprava zajistila Rousseauovi kromě první ceny i slávu a obdiv vzdělaných kruhů. V druhé Rozpravě mu tak již nešlo ani tolik o soutěž samotnou, jako o možnost rozvinout své myšlenky a systematicky popsat vlastní představu ohledně příčin nerovných vztahů lidí ve společnosti. Rousseau sám vehementně hájil jednotu svého díla a druhá Rozprava tvoří se Společenskou smlouvou určitý celek. V Rozpravě Rousseau odkrývá nesvobodu a

nerovnost společenského uspořádání a hledá jejich příčiny, ve Společenské smlouvě předkládá řešení spravedlivého společenského uspořádání zachovávajícího svobodu svých členů skrze ustavení obecné vůle. Společenskou smlouvu Rousseau vydal souběžně s dílem Emil, čili O vychování (1762), společně tvoří tato díla jádro Rousseauovy nauky a odkrývají jeden ze zásadních problémů jeho myšlení, totiž (ne)možnost souladu mezi tím být člověkem a být občanem.

V semináři budou probírány následující okruhy témat:

· Přirozený stav, srovnání se staršími autory (T. Hobbes, J. Locke, H. Grotius, Montesquieu)

· Odlišení člověka přírodního/přirozeného a člověka společenského/občanského; charakteristika divocha: soucit, láska k sobě samému (amour de soi), schopnost se zdokonalovat (perfectibilité)

· Vznik vlastnictví a občanské společnosti, sebeláska (amour propre); příčiny vyjití z přirozeného stavu, (ne)možnost návratu

· Odmítnutí otcovské moci jako základu pro vznik moci politické, odmítnutí možnosti smlouvou ustavit podřízenost

· Politické řešení problému lidské existence: smlouva

· Pojem suverenity, srovnání se staršími koncepcemi (J. Bodin, T. Hobbes), odlišení pojmu suveréna a vlády

· Koncept obecné vůle a jeho kritika; pojem zákona

· Svoboda skrze svázanost zákony, rovnost jako podmínka svobody, argumenty proti otroctví

· Minulé vzory svobodných zřízení (antické obce: Sparta, Řím) a soudobá možnost realizace politického projektu (Korsika, Polsko)

· Důležitost mravů pro uchování svobody, koncept občanského náboženství

Citace

„Cítím, že nepřísluší otrokům, aby rozvažovali o svobodě.“ Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi

„Aby tedy společenský pakt nebyl prázdnou formulí, mlčky obsahuje tento závazek, který jako jediný může poskytnout druhým sílu, totiž že kdokoli odmítne být poslušen obecné vůli, ten k tomu bude celým tělesem donucen.“ O smlouvě společenské, I, 7.

„K tomu, co předchází, můžeme připojit k zisku v občanském stavu morální svobodu, která jako jediná činí člověka skutečně pánem sebe sama. Neboť pouhý impuls chtíče je otroctvím a poslušnost zákonu, který jsme si předepsali, je svobodou.“ O smlouvě společenské, I, 8.