Absolvent disponuje teoretickými i praktickými historickými znalostmi pro vědecký výzkum i pro prezentaci jeho výsledků; umí budit porozumění pro odkaz minulosti a její kultury. Dokáže se prosadit ve vědeckém prostředí i ve vzdělávání (didaktika dějepisu, mimoškolní pedagogika), jakož i v institucích, které pečují o kulturní dědictví a zabývají se paměťovými studiemi.