Absolvent zná teoretické základy historiografie a teologie náboženství, je seznámen se současnými trendy bádání (v zaměření na historické vědy či vědy o náboženství). Je jazykově vybaven pro vědeckou práci s prameny, ovládá příslušnou vědní metodologii a zná pravidla interpretace odborných nálezů.
Teoretické znalosti i odborné dovednosti je schopen kriticky aplikovat a kontextuálně uplatnit. Výsledky vědecké práce je schopen prezentovat v kontextu odborné rozpravy.
Je kvalifikován k samostatné vědecké práci a k vědecko-pedagogickému působení v oboru.