Příspěvek poukazuje na podstatu a hlavní příčiny pociťované samoty u dětí a mladistvých, která se v kontextu postmoderní společnosti zesiluje. Významná souvislost je spatřována s uměním navazovat intimní a autentické vztahy, která je založena v rámci prvotních vazeb k vztažným osobám.
Pozornost je věnována meta-emočním strategiím rodičů i některým základním rodinným nastavením, která sehrávají při vyrovnávání se s pocity osamělosti, bezesporu roli.