Abstrakt
Příspěvek vychází z výsledků dvou více-případových studií týkajících se vývoje výjimečného nadání. Významným faktorem strukturujícím vývoj nadaných dětí a dospívajících účastnících se výzkumu se ukázala být jejich relativní odlišnost daná projevy výjimečného nadání a především význam, který získávala v sociálním kontextu.
Tato jedinečnost byla obvykle konstruována jako příslib budoucích mimořádných výkonů a souvisela s podpůrnými praktikami druhých lidí, jež se však často projevovaly nepřimě řenými očekáváními a intenzivním tlakem na co nejvyšší okamţitý výkon. To paradoxně u dětí a dospívajících narušovalo vlastní motivaci a dlouhodobý vývoj v oblasti jejich nadání ̶ v některých případech byl tlak druhých lidí vnímán natolik negativně, že vedl až k ukončení dané činnosti.
Výsledky výzkumu jsou prezentovány z fenomenologické perspektivy; cílem je tedy především zprostředkovat žitou zkušenost zkoumaných nadaných dětí a dospívajících, a rovněž osob, jež se podílely na jejich vývoji.