Nejnovější procesy vývoje současných jazyků se vyznačují všeobecnou tendencí k internacionalizaci jejich slovní zásoby. Příspěvek tuto tendenci dokládá slovotvornými typy internacionalismů (především anglického původu) charakteristickými pro současnou češtinu.
Pozornost se věnuje zejména kompozičnímu a abreviačnímu tvoření slov. Připomenuta jsou také některá teoretická pojetí, vymezení a označování jevů pro internacionalizaci charakteristických.
Autorčina analýza potvrzuje posilování analytických rysů a z nich pramenící celkové zesilování tendence k oslabování či ztrátě flexe. Příspěvek poukazuje na některé souvislosti mezi typologií jazyka a jeho otevřeností vůči vlivu cizích jazyků.