Stať v krátkosti rekapituluje fakt, že umělecká tvorba již dlouhou dobu využívá koncept umělého života. Umělci se snaží překonat tradiční zaměření na hotový jednotlivý artefakt a chtějí ho nahradit modelováním samotných tvořivé procesy. Článek se dále zmiňuje o autorových vlastních uměleckých realizacích a v závěru naznačuje možnost evaluace výtvarných výsledků autonomně pracujícího programu.
S odkazem na F. Kupku připomíná dlouhou tradici pojetí uměleckého díla jako "organismu".