Příměsové atomy v slitině Mg-0,7Nd interagují s dislokacemi. Tato interakce ovlivňuje pohyb dislokaci, což je demonstrováno výskytem nespojitosti průběhu deformačních křivek a postrelaxačním efektem (napětí k další deformaci po napěťové relaxaci je vyšší než na začátku relaxace).
Cizí atomy difundují k dislokacím zakotveným na lokálních překážkách. Uvolnění těchto dislokaci se projeví na průběhu závislosti logaritmického dekrementu na deformační amplitudě.