Abstrakt
Článek se týká otázky, odkud vyvstává v Platónových dialozích problém jednoty a mnohosti morálního a politického dobra. Proti rozšířené vývojové hypotéze ukázuje, že diferenciace v pojmu dobra není výrazem změny Platónova smýšlení, nýbrž součástí jeho soustavné filosofické spekulace, jež vychází z původního rozpoznání odlišnosti dobra morálního a politického.
Vzájemný vztah těchto dvou – vnitřně opět zvlášť rozčleněných – oblastí tvoří původní model platónské analogie. V posledním kroku se zaměřuji na Aristotelovu recepci platónského pojetí analogie morálního a politického dobra a jeho vlastní reformulaci; ve způsobu Platónovy a Aristotelovy tematizace lze nalézt společné východisko a rovněž společnou nesnáz.
Aristotelův příspěvek v tomto bodě nespočívá v nalezení zcela nového konceptuálního rámce, nýbrž spíše ve specifické transformaci původně platónského myšlenkového majetku.