Abstrakt
Beckett svým způsobem paroduje kartezianismus a jeho pojetí vztahu duše a těla, neboť duch umírá právě tehdy, když se zdál být od těla osvobozen: řeč, která ztrácí oporu v žité tělesnosti, ztrácí rovněž smysl; proto Beckett volí "literaturu neslova" a sleduje proces, jímž se slovo stává gestem, o jehož významu se lze pouze dohadovat, aniž tušíme, zda má nějakou symbolickou hodnotu.