Abstrakt
Tématem článku je rozpor mezi lidskou zkušeností ve světě a pouhou reaktivitou na podněty přicházející z prostředí (absencí smyslovosti a emocí) u ostatních zvířat. Tento rozpor představuje jeden z ne zcela samozřejmých důsledků, ke kterým ve svých úvahách dospěl současný americký filozof John McDowell, autor znovu zhodnocující odkaz německého idealismu z pozice analyticky orientovaného myslitele.
Při snaze adekvátně vystihnout interakci člověka se světem narazil McDowell na nutnost ostře odlišit prostor, ve kterém se odehrává lidská zkušenost, od životního prostoru ostatních zvířat. Na rozdíl od ostatních zvířat žijících v prostředí zcela ovládaném přírodním zákonem (v prostoru zákona), se lidská zkušenost odehrává ve světě, v prostoru tzv. druhé přírody. Člověk vystupuje díky své schopnosti zacházet s pojmy (spontaneitě myšlení) mimo životní prostředí ostatních zvířat, které je určeno jejich podrobeností biologickým nutkáním a úplným včleněním do kauzálních řetězců přírodních dějů.