Článek se snaží podat takovou interpretaci Husserlovy fenomenologie, ze které by byl patrný charakter jejího metafyzického závazku. Jde především o problém jejího ontologického ukotvení a o otázku, zda je fenomenologie slučitelná s realismem v běžném smyslu, či zda její předpoklady vedou nevyhnutelně k nějaké podobě idealismu.
Při bližším pohledu se ukazuje, že fenomenologie není principielně slučitelná ani s realismem, ani s idealismem, nýbrž představuje vlastní specifickou pozici sama o sobě. Vybudována na novém a radikáln ím pojetí jevení vede v ontologické oblasti spíše k jistému druhu pluralismu.
Pouze v jeho rámci může obhájit předpoklad evidentní danosti jako jediného přiměřeného zdroje veškeré teorie