Zjevení a posedlosti lze brát jako skutečné duchovní události, anebo jako psychopatologické symptomy. Zde se zaměřujeme na situace, kdy tyto na první pohled konfliktní "interpretace" koexistují, a kdy tedy tyto jevy na sebe berou podobu hraničních objektů - tj. mnohotvárných skutečností, které jsou sice dostatečně stabilní a uchopitelné, ale přesto patří vícero různým světům naráz.
Související diagnostické vědění je často neurčité a vždy nějak neúplné. Přesto dovoluje autoritativní a účinné odborné zákroky.
V závěru probíráme dosah takového pohledu na věc pro současné úsilí o zohledňování duchovních otázek v péči o duševně nemocné.