Zatímco dosud šlo vždy jen o epigenetické zdokonalování člověka, stává se ve světle rozluštění lidského genomu a možnosti psát nové genomy reálnější myšlenka přeprogramovat člověka, tj. přivést k dokonalosti nejen jednotlivce, ale člověka jako druh. Článek se zabývá (literární) prehistorií takových fantazií o zdokonalení, diskutuje jejich současný význam i aktuální komentáře k tématu ze strany autorů.