Abstrakt
Muzeum jakožto instituce je určeno především vystavováním objektů. Tato skutečnost je obecně známa, ale nevěnuje se jí ve specifickém kontextu muzea příliš pozornosti.
Na druhé straně je více než dostatečně prozkoumána filosofickými přístupy konce 20. století. Tento článek nabízí rámec porozumění muzejnictví na podkladě koncepce dekonstrukce Jacquese Derridy, přičemž zvláště využívá Derridova přístupu ke spravedlnosti ve spojení s blízkým vztahem muzea k vytváření dějin.
Protože lze vymezit dvě rozdílné metody vytváření výstav a označit je jako fenomenologický a strukturalistický přístup, zabývá se článek také vývody Derridových přednášek k fenomenologii a strukturalismu, přičemž hledá referenční rámec specifické pojící linie mezi těmito oblastmi ve faktu expozice.