Bezprostředně po druhé světové válce byla židovská krajina paměti hluboce bolavá. Zacelit tyto rány se pokoušela židovská reprezentace především poukazem na stáří pražské židovské obce a na pozitivní význam diaspory, na vysoký charakter židovského společenství.
Z dlouhodobého hlediska však v židovské selekci minulosti hrála nejdůležitější roli vzpomínka na šoa. Po únorovém převratu nastala fáze, kterou, spolu s J.
Le Goffem, můžeme označit jako mocenskou manipulaci s krajinou vzpomínání.