Tento článek pojednává o komplexnosti pojetí města jako literárního prostoru v románu Jima Cracea Arcadi (1992), například z hlediska ambivalentní symbiózy rurálního a městského, archetypů moderních obyvatel města nebo důležitosti agory pro fungující společenský život města. Arcadia také mistrně kombinuje nejrůznější žánry a diskurzy jako jsou psychologický román, sociologická a urbanistická studie nebo jakási quasipastorála.
Cílem článku je ukázat, jak tento román přispívá k transformaci Britského městského románu a, následně, k procesu hybridizace žánru románu jako takového.