Kooperativní chování je nezbytnou podmínkou pro existenci moderních komplexních společenství a ekonomik, jak je známe dnes. Z pohledu společenských věd je proto zajímavé porozumnět, jak takové chování může převažovat i v situacích, kdy jednoduchá úvaha vede k opačnému očekávání, tedy že chování jedinců bude spíše charakterizované tendencí sledovat vlastní, raději než společenský zájem.
Model vývoje kooperativního chování, který je prezentován v této práci, navazuje na studie, kde struktura interakcí má podobu sítě ([31], [23], [22]) a vznikl rozšířením jednoduchého modelu popsaného v [31]. Na rozdíl od p.vodního modelu je v naší práci kladen důraz na prvek imitace a jeho vliv na rozvoj kooperativního (resp. nekooperativního) chování v simulované populaci agent..
Hlavní motivací pro nás bylo otestovat, zda evoluční dynamika vězňova dilematu hraného na komplexních sítí je skutečně ovlivňována především samotnou topologií sítě nebo je spíše souběžně determinovaná jak topologií tak dalšími evolučními mechanismy, v našem případě konkrétní podobou imitace.