Abstrakt
Při realizaci aktivní politiky zaměstnanosti dnes dominuje přístup z hlediska objektivních zdrojů determinujících jev nezaměstnanosti a aktivní pomoci tem, kteří nejsou s to se na trhu práce z různorodých důvodů a příčin uplatnit. K tomu se systémově rozvíjí celá rada progresivních postupu, od vytváření pracovních příležitostí a systému motivace, přes rozvoj center bilanční diagnostiky, až po poradenskou činnost, systémy rekvalifikace, job-centra aj.
Přistupujeme k problému nezaměstnanosti z jiného hlediska, z hlediska osobnosti tech, kteří bud chtějí být, nebo jsou, či se stali nezaměstnanými. To znamená nikoli tradičním způsobem, ale hledáním odpovědí na otázku, zda, nakolik, v jaké podobě a za jakých okolností se mohou osobnostní vlastnosti a zvláštnosti spolupodílet na tom, že právě daný jedinec je neúspěšným, nechce či není s to nalézt pracovní uplatnění, resp. v konkurenci s ostatními ztrácí příležitost pracovat.