Abstract
V autoritářských, resp. totalitních režimech jsou média chápána jako nástroj prosazování politiky vládnoucí moci, jako prostředek propagandy. To je základní představa, která určuje jejich deklarovanou a režimem vynucovanou - i když ne vždy zcela naplňovanou - roli. Československo v období 1948-1989 nebylo v tomto směru výjimkou.
Média měla postavení institucí, které je možné a žádoucí využít k prosazování idejí a hodnot, o něž se režim opíral - především k podpoře jedinečného historického poslání komunistického hnutí, a tím k ospravedlnění výlučného mocenského postavení komunistické strany. Toto chápání úlohy médií podstatným způsobem ovlivňovalo jejich chování, vnímání příjemci i nároky na média kladené komunistickým režimem.