Abstrakt
Studie se zabývá prozaickým dílem Richarda Weinera prizmatem dialogičnosti, která se ukazuje jako konstitutivní a dominantní rys celé jeho poetiky. Sledování vztahu mezi modelovým autorem a modelovým čtenářem umožňuje nárys čtenářovy role jako tvůrčího dialogu s dílem.
Tento tvůrčí a účastníky navzájem přetvářející dialog je dále sledován v poloze tvůrčí subjekt – fikční svět. Jen krátce je poukázáno na souvislost Weinerova velkého tématu dvojnictví se specifickým vnitřním dialogem.
Poslední poloha dialogu se týká principu divadla na divadle a samotných postav obývajících fikční svět, které mají vzhledem k němu, a současně i k jeho tvůrci, výrazné tvůrčí nadání.