Abstrakt
Článek se zabývá vývojem názorů na užívání konjunktivu v nepřímé řeči v němčině v německé odborné literatuře od 50. let 20. století do současnosti. Vývoj názorů je ukázán na sedmi vydáních renomované gramatiky Duden a ostatních německých mluvnicích, monografiích a článcích v odborné literatuře.
Zhruba do konce 80. let dominovalo v německých mluvnicích preskriptivní pojetí, na jehož základě byla předepisována normativní pravidla užívání konjunktivu v nepřímé řeči, která však v mnoha ohledech nerespektovala jazykový úzus. Hlavními specifiky tohoto tradičního pojetí byla obligatornost konjunktivu v nepřímé řeči a teze o vyjadřování stanoviska mluvčího prostřednictvím různých slovesných způsobů.
Reakcí na toto pojetí byly od 70. let polemiky zejména mladých autorů, díky nimž se postupně prosadilo pojetí vycházející z jazykového úzu, rozlišující užití konjunktivu a indikativu v psaném a mluveném projevu a v různých druzích textů a zpochybňující tezi o stanovisku mluvčího.