Publikace na Filozofická fakulta |
2010
Abstrakt
Monografie vysvětluje české překlady (z anglické literatury 19. století) jako performativní akty překladatele/ky, kteří do nich vepisují své individuální interpretace, jež jsou ovšem neoddělitelné od mnohočetných vlivů, živých v konkrétních kulturních situacích, stejně jako od působení dobových kulturních, literárních a překladatelských norem. Průzkum výchozích textů a překladů se tak v jednotlivých kapitolách stává průzkumem celých kulturních situací.
V nich je zaostřeno na jejich rodovou dynamiku jako komplexní projev vlastností kulturní situace, který je sledovatelný v literární tvorbě, v intertextovosti (kterou naplňuje i překlad), v textech samotných a v dalších jevech.