Tento článek se věnuje Joyceovu užití paronomázie a slovních hříček jdoucích přes hranice jednotlivých jazyků v Plačkách nad Finneganem z hlediska toho, jak tato metoda destabilizuje identitu - jazyka, dějin, národa i sebe sama coby textu. Esej se snaží tento jev číst pomocí klíčového tropu, kterým Plačky tuto destabilizaci popisují, tedy pomocí slova "hesitency", které je chápáno coby emblém jednoty specificky historického, obecně textuálního a umělecky estetického v Joyceově radikálním literárním experimentu.