Abstrakt
Jazyk příslušníků české menšiny v Chorvatsku je výsledkem zvláštních podmínek vývoje i jazykových kontaktů: prolnutí českých a moravských nářečí v jejich podobě na přelomu 19. a 20. století, vliv spisovného jazyka i současné hovorové a obecné češtiny, a především neustálý vliv jazyka místního většinového obyvatelstva, chorvatštiny. Slovní zásoba je vrstva jazyka, která nejvýrazněji podléhá změnám, setkáme se zde proto s různými kontaktovými jevy od kalků, přes výpůjčky, až po novotvary.
V sémantické rovině dochází nejčastěji k zužování nebo naopak rozšiřování významů lexémů přejatých, a tím i k změnám významového rozsahu slov původně českých. Nejistota ve významu slov vede k jejich užívání v nenáležitém kontextu, což je nejvýraznější u tzv. kontaktových homonym nebo u doslovných překladů slov a slovních spojení, která se v češtině užívají v jiném kontextu nebo v jiném významu.
Významové interference jsou patrné také u stylového zařazení některých lexikálních jednotek.