Článek se zabývá problémem skládání klauzí v českých souvětích z jednotlivých segmentů identifikovaných pomocí spojek a interpunkčních znamének. Množství segmentů je obvykle větší než počet klauzí, proto je při syntaktické analýze souvětí nutné rozpoznat a spojit jednotlivé segmenty do klauzí a určit vzájemné postavení těchto klauzí. Článek navrhuje a předkládá k diskusi určitá pravidla, která vycházejí z české gramatiky a z lexikálně syntaktických vlastností českých slov.
Tato pravidla se opírají o analýzu jevů, důležitých pro určení vzájemného vztahu českých klauzí, a o jejich frekvenci. Pravidla jsou vytvořena převážně na základě dat, získaných pro tento úkol z Pražského závislostního korpusu.