Příspěvek vychází z dlouhodobého zájmu univerzitních pracovišť v Praze a v Bambergu o oblast Chebska a severovýchodní Horní Falce. V rámci sídelněhistorického výzkumu zde byla zjištěna diskrepance v chronologii raně středověkých pohřebišť.
Autor konstatuje, že dnešní stav pramenné báze nedovoluje řešit tento problém v rovině absolutní chronologie, na základě pohřebišť ze sídelních komor na Chebsku a v Horní Falci proto alespoň dokládá absenci hiátu ve vývoji esovitých záušnic, který předpokládaly výsledky staršího bádání.