Abstrakt
V kulturně, avšak nikoli strukturně si navzájem blízkých jazycích (pár čeština-švédština) existuje strukturní i sémantické kontinuum mezi vyjádřením účinku a vyjádřením účelu. Paralelní korpus umožňuje detailní pozorování těchto přechodů v překladech. Česká vedlejší věta účelová je typicky uvozena podřadicí spojkou aby, zatímco věta účinková je typicky uvozena podřadicí spojkou že.
Vztah účelový vyjadřuje žádoucnost, zamýšlenost děje popsaného vedlejší větou: Odešli, aby mě nerušili. Už jsem raději mlčela, aby se nerozzlobil ještě víc.
Vztah účinkový vyjadřuje „následek děje nebo vlastnosti, a to větou uvozenou spojkami že (tak že, tolik že, takový že…), až, takže (div že, taktak že): Tvářil se tak, že jsem raději mlčel. (Karlík et al., 1995, s. 353). Za strukturní i významový přechod mezi oběma typy lze považovat určení zřetelově srovnávací – speciální případ, kdy se porovnává míra děje, stavu nebo vlastnosti s očekávaným následkem (Karlík et al., 1995, s. 465 a cf. s. 457-459).
S výjimkou případů, k