Příspěvek se zabývá vnitřním dialogem lyrického mluvčího sama se sebou. Tento dialog nabývá v rámci celé sbírky různých forem, které reflektují aktuální dispozice mluvčího a jeho životní zkušenost.
Oslovuje sám sebe jednak přímo, tj. v případech, kdy „ty“ ve skutečnosti nahrazuje „já“, jednak pomocí rozmanitých entit, které spoluvytvářejí jeho životní zkušenost – konkrétní lidé, láska, poezie, osud, literární postavy či postavy antické mytologie apod.