Přednáška se zabývá problematikou televizní opery jako specifického žánru hudebně-dramatické tvorby pro televizní médium, produkovaného Československou televizí v letech 1960-1989. Do středu zájmu staví především experimentální projevy tohoto žánru, konkrétně operu Antigona skladatele Iši Krejčího ve filmově-televizní verzi režiséra Pavla Hobla, jehož přístup charakterizuje využití dobového dokumentárního materiálu s politickými konotacemi.
Opera je interpretována nejen jako pozoruhodný pokus o vytvoření nového audiovizuálního žánru na pomezí opery, filmu a televize, ale také jako svědectví o dobových pokusech o reformulování vztahu estetiky a politiky pod hlavičkou modernismu.