Publikace na Filozofická fakulta |
2010
Abstrakt
Teoretizace zpívajícího ženského hlasu se často připínají k těm koncepcím ženské specificity, které ženskost charakterizují s pomocí pojmů jako jsou ztělesnění, blízkost a zpřítomnění. Tento příspěvek sleduje kritiku takového chápání ženskosti z pera filmové teoretičky Mary Ann Doane, která navrhla koncept "maškarády" jako strategii, která umožňuje vrátit do formulací ženskosti moment odstupu.
Tento příspěvek ohledává možnosti "vokální maškarády," s pomocí případových studií z okruhu soudobých vokálních technik, zejména pak tvorby Diamandy Galás a Meredith Monk.