Abstrakt
Pojednání, jež se zabývá vztahem mezi tradicí a výchovou vychází z předpokladu, že člověk je bytostí vyznačující se dvěma základními rysy: nedokonalostí (nehotovostí) a schopností se prostřednictvím výchovy a vzdělání zdokonalovat. Výchova je tedy nutně založena na tradici, na kontinuitě generací; je uvedením do světa, který je starší než všichni zúčastnění a zároveň má připravit mladou generaci na život v nových, vlastních, jiných podmínkách.
Hermeneutická analýza souvislostí mezi dějinným vědomím, které všechno tradované podrobuje kritickému přezkoušení a tradici jako dalšímu rozvoji akceptovaného staví na vychovatele i výchovu vysoké nároky. Jako možnost naplnění tohoto nároku a pro překonání protikladů mezi dějinným vědomím a tradicí je představen Gadamerův pojem „legitimní předsudek“, který není překážkou, nýbrž podmínkou pro porozumění.