Publikace na Pedagogická fakulta |
2010
Abstrakt
Kniha Vzorce lidství se zabývá tím, jak lidé odpradávna rozumějí sami sobě ve filosofické reflexi a jak se tyto podoby sebeporozumění (označované jako zoon logon echon, zoon politikon, imago Dei, ego cogito, ens volens, homo faber, homo ludens ad.) v dějinách proměňují. Ukazuje se zde, z jakých nejširších kontextů - bytí, světa, Boha, pravdy, myšlení, člověk původně odvozoval vlastní určení, aby nakonec svět, pravdu i sebe prohlásil za svůj výtvor.
Od celostního náhledu přešel k partikularitě a namísto vysvětlování člověka z celku bytí chce voluntaristicky porozumět světu z povahy lidských činností nebo rozvrhu lidského myšlení.