Výhody vzpřímené postavy - uvolnění horních ( předních ) končetin pro práci, zlepšení komunikace s okolím - nesou s sebou i řadu nevýhod, zejména u současného člověka industriální společnosti. Z pohledu biomechaniky se jedná zejména o výraznou akcentaci hypokinetických režimů - usnadňování pracovních i mimopracovních činností.
Jedním ze silných společných prvků těchto " hypo " režimů je sed. Sed umožňuje zaujmutí stabilní, energeticky minimalizované polohy.
Vlivem životního stylu dochází z pohledu vývoje k rychlému posunu ,,člověka vzpřímeného" k ,,člověku sedavému". Lidé tráví většinu dne v sedě.
Tato poloha je v podstatě nejhorší běžnou variantou setrvalé polohy těla člověka a přináší problém např. " vhodnosti " konstrukčního uspořádání axiálního systému k " novým " vertikálním, potažmo i k horizontálním složkám mechanického namáhání ať už impaktního ( odrazy, dopady), frekvenčního ( jízda dopravními prostředky, vibrační pracovní nástroje), krátkodobého, či dlouhodobého.