Albert Wojciech Adamkiewicz, narozený 1850 v Żerkově u Poznaně, studoval lékařství v Královci, Vratislavi a Würzburgu, kde byl 1872 promován a věnoval se pak patologii v Královci, Berlíně a od 1879 jako profesor obecné a experimentální patologie v Krakově. Tam napsal své nejdůležitější práce o patologické anatomii ústřední nervové soustavy, zvláště o variabilitě jejího krevního zásobení (Die Blutgefässe des menschlichen Rückenmarkes I.
Die Gefässe der Rückenmarksubstanz, Wien 1881; II. Die Gefässe der Rückenmarksoberfläche, Wien 1882; Der Blutkreislauf des menschlichen Rückenmarkes, Berlin 1886).
Objevil a popsal velkou kořenovou tepnu jako hlavní tepnu hřbetní míchy velkého funkčního a klinického významu. 1891 zveřejnil několik velmi kontroverzních teorií, v důsledku čehož musel nakonec 1892 odejít do Vídně, aby svou dráhu ukončil jako ordinář Židovské nemocnice. 1921 ve Vídni zemřel