Abstrakt
Autor po analýze relevantních zdrojů judikatury a odborné literatury dospívá k pozitivnímu hodnocení zejména ve vztahu k praktickým zkušenostem s aplikací Nařízení Brusel I. Obecný závěr je, že nové nástroje (Nařízení Řím I, Nařízení Řím II a Nařízení Brusel I) v oblasti evropského mezinárodního práva soukromého představují důležitý krok kupředu (nejenom v pojistných věcech).
Na druhé straně bude třeba zejména ve vztahu k Nařízení Řím I a Řím II provést určité změny, které budou v následujících letech předmětem diskuze právní teorie a praxe.